Mezinárodní spolupráce

Naše organizace již dlouhodobě spolupracuje s některými státy EU. Naše kooperace spočívá především ve vzájemné výměně pracovníků, která se soustředí na spolupráci a výměnu zkušeností a příkladů dobré praxe. Každoročně jsou k nám také posílání studenti sociální práce ze Švédska, kterým připravujeme program, abychom jim představili práci neziskových organizací v ČR a my se snažíme pravidelně vyjíždět s zaměstnanci neziskového sektoru z ČR právě do těchto zemí.

Pokud by vaše organizace též měla zájem zapojit se do předávání zkušeností a příkladů dobré praxe, či navštívit některou z našich přátelských organizací, neváhejte se na nás obrátit. Naši partneři ze zahraničí rádi zvyšují nejen naše, ale také své kompetence, tudíž se zapojují do projektů i přímo v ČR.

V současné době AMA spolupracuje s následujícími organizacemi:


Estonsko


Slovensko


Švédsko


Portugalsko

Estonsko

2_UT_Tartu_9Naší partnerskou organizací v Estonsku, která je stěžejní pro naše společné aktivity, je MTÜ Tartu Katoliku HariduskeskusPočátky Církevní školy v Tartu se datují do roku 1938, kdy na toto místo přišly františkánské sestry z Československa. Původně zde založily jen mateřskou školku, která ale byla vinou sovětské okupace zavřena v roce 1940. V roce 1991 pak členové tartské katolické farnosti založili vzdělávací zařízení, které mělo za hlavní cíl své žáky učit hodnotám církve a moderní demokratické společnosti. Škola odstartovala svou činnost přesně 9. 9. 1993. První třída pak byla otevřena na podzim v roce 1994. V této době také vznikla kromě mateřské školky i základní škola. V současné době ve škole tedy funguje kromě mateřské školky také předškolní rok, základní škola a centrum pro volnočasové aktivity. Dohromady je zde okolo 350 dětí ročně a 150 dětí se podílí na volnočasových aktivitách. Do různých akcí se zapojují také rodiče samotní, a to velice aktivně. Mezi hlavní cíle školy patří slaďování školy, domova a církve, rovnoměrný vývoj duchovní a intelektuální stránky a výuka cizích jazyků, zvláště angličtiny. Pro tuto příležitost je ve škole zaměstnána v současné době rodilá mluvčí. Škola má tři budovy a bude otevírat i gymnázium.

V Estonsku dále spolupracujeme s následujícími organizacemi:

MAARIJA KÜLA – VESNIČKA PRO DOSPĚLÉ SE SPECIÁLNÍMI POTŘEBAMI

Maarija Küla je vesnička pro dospělé se speciálními potřebami. Od doby, kdy v Estonsku platí zákon o povinnosti vzdělávání dětí se specifickými potřebami je pro realizátory takového projektu jako je vesnička Maarija Küla mnohem snadnější shánět podporu. Rodiče dětí se speciálními potřebami založili v letech 1992-94 pro první skupinu žáků školu, která měla původně kapacitu pro 10 žáků. Byla vytvořena nadace, jejímiž lčny se stali tito rodiče, kteří následně odkoupili  pozemky, na kterých vesnička dnes stojí. Od roku 2004 také začala nadace zaměstnávat asistenty pro péči o postižené. V současné době má za sebou tato organizace něco kolo 70 projektů, ze kterých se výstavba celého objektu postupně realizovala. Ve vesničce žije v současné době 32 osob se specifickými vzdělávacími potřebami (poruchami vzdělávání). Místní škola vlastní chráněné dílny, kde se obyvatelé učí různým řemeslům. V roce 2007 se rozšířila možnost vzdělávání o kurzy zahradnictví a péče o dům. Dnes již jsou první 3 absolventi. Na škole vyučuje 10 učitelů, 7 dalších zaměstnanců vede dílny a 20 lidí se stará o domy. Velká část spolupráce je založena na práci s dobrovolníky. Celý tento projekt má svou filozofii: aby se obyvatelé vesničky naučili samostatně jednat v běžném životě a byli schopni jej realizovat bez dohledu asistentů. Velkou měrou zde přispívá i teorie, že zde nefungují žádné hierarchické principy, každý má právo se svobodně vyjádřit a mluvit do chodu celého zařízení. V žádném případě zde nefunguje snaha o segregaci jedinců. je velký apel organizátorů na realizaci jedince v běžné společnosti.

DĚTSKÝ DOMOV V TARTU

Tento dětský domov vznikl v roce 1995 a provozuje jej nezisková organizace. Budova je majetkem organizace nevidomých v Tartu. Nezisková organizace, která tento objket provozuje, byla založena před 10 lety. Domov není typem rodinné péče. Děti jsou rozdělování do skupinek nejen podle věku, ale také zájmových aktivit. Domov je klasickou představou dětského zařízení tohoto typu. Stěžejní pro program celého domova jsou tři typy aktivit. Domov zabezpečuje především podmínky pro péči o děti, které nemají rodiče nebo se o ně rodiče nestarají. Těmto dětem je k dispozici denní centrum, kde děti vyvíjí běžné aktivity. Další hlavní činností je provoz dětského domova, který navšťěvují děti do knce střední školy. Některé z nich poté také pokračují na univerzitu. Proto, aby se děti naučili, jak funguje běžná společnost, má dětský domov k dispozici podporované bydlení. Zde mají obyvatelé domova později možnost zkusit potsavit se na vlastní nohy. Poslední a  neméně důležitou  součástí aktivit je doučování, kdy jsou dětem v jejich domácím prostředí předávány prvky určité kultury a její hodnoty. Mezi zájmové činnosti, které je možné v domově provádět, patří mimo jiné i pěvecký sbor, hodiny hudby a kurzy tance. Dokonce založili kulturní spolek, se kterým pořádají pravidelné kulturní akce. V domově žije v současné době 55 dětí, z toho 25 jich žije v domově a 14 v jiném domě, zbytek v podporovaném bydlení. Věková hranice dětí se pohybuje od 7-17 let. V podporovaném bydlení mohou zůstat než ukončí VŠ (do 25 let).

 ŠKOLA EMAJÖE PRO NEVIDOMÉ

Škola Emajöe v Tartu je základní i střední škola pro zrakově handicapované. Své jméno odvozuje od místní řeky. Jde o jedinou státní školu v Estonsku, která se věnuje zrakově postiženým. Jejich osnovy se skládají ze tří programů, které se posléze dělí podle různých stupňů náročnosti (podle státních osnov pro běžné základní školy, zjednodušené pro zrakově handicapované, pro lidi s mentálním handicapem). V současné chvíli zde 35 učitelů vyučuje 61 studentů, z toho 12 je zcela nevidomých.  Každá třída je obvykle složená z 5-6 studentů. Na škole ovšem nepůsobí pouze učitelé, ale tento sbor zahrnuje také psychology, speciální pedagogy a například projektové manažery. Žáci jsou přijímáni na základě doporučení z poradenského centra, a stejně tak potřebují potvrzení od lékaře. Důležité pro tuto skupinu je také program rehabilitace, který škola pořádá. Škola má k dispozici také 30 ubytovacích míst, v současnosti plně využitých. Hlavní snahou školy je přispívat k integraci nevidomých a zrakově postižených do společnosti, pomoc při uplatnění na trhu práce a podpora vzdělávání nevidomých a zrakové postižených dětí. V současnosti mají několik absolventů, pokračujících ve studiu na vysoké škole. Škola se snaží vytvořit funkční spolupráci na třech úrovních – osobní, institucionální a mezinárodní. Podle platného estonského zákona má každé dítě nárok na vzdělání ve škole nejbližší jeho bydlišti, a to včetně zrakově postižených žáků. Škola v Tartu poskytuje poradenskou činnosti pro rodiče zrakově postižených dětí, integrovaných v rámci tohoto zákona do běžných škol. Kromě vzdělání v rámci státních osnov mohou studenti využít některý z nabídky praktických kurzů, jako je řezbářství, keramika nebo tkaní. Škola i rehabilitační centrum v jejím rámci jsou financovány ze zdrojů ministerstva školství a ministerstva sociálních věcí.

SOCIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ PRO SENIORY V TARTU

Sociální zařízení pro seniory neslouží pouze seniorům, ale také handicapovaným lidem, kteří jsou zde klienty. Budova byla stavěna celých 30 let, poslední křídlo bylo dostavěno teprve v roce 2009. Budova se stává ze tří budov. Ty jsou mezi sebou propojené. Co se týče vybavení, je důležité říci, že klienti mají k dispozici veškeré možné služby včetně kadeřnictví, masáží, prádelny a například i solné jeskyně. V současné době má zařízení 177 klientů. Jeho největší předností je, že se vyznačuje svým poměrem zaměstnanců a klientů. Zaměstnáno je zde 114 pracovníků. Zařízení kromě domova důchodců, také provozuje tísňovou péči, při které je důležitá podpora seniorů v jejich přirozeném prostředí. Cílem této služby je snažit se podporovat seniory v jejich domácnosti, poskytnout jim služby, které jim doma život usnadní a zároveň tak přirozeně snižovat počet těchto lidí v domově důchodců. Fungují tady nejen rozvozy jídla, ale také například již zmíněná prádelna. V případě umístění jedince do tohoto domova je nutná podpora nejen rodiny, ale i například města. Město samo je také vlastníkem celého domova. Zařízení také spolupracuje s ostatními domovy pro seniory, nejvíce však s domovem v Tallinnu.

Slovensko

SONY DSC

Lubica Lachká – ředitelka NKN

Na Slovensku je naším hlavním partnerem Nitrianska komunitná nadácia. Nitranská komunitní nadace je nevládní neziskovou organizací, jejíž cílem je zlepšovat kvalitu života lidí v Nitře a v Nitranském kraji. Tvoří most mezi těmi, kteří potřebují finanční podporu na realizaci veřejno prospěšných neziskových aktivit a těmi, kteří chtějí takového aktivity podpořit. Svojí činností motivují lidi k dobrovolné práci a pomáhají při rozvoji filantropie. Několikrát do roka vyhlašují grantová kola, v rámci kterých podporují projekty z různých oblastí života. Nadace vznikla v roce 2002 jako nástupce Nitranského komunitního fondu (1999). Cílovou skupinou jsou mladí od 15 do 30 roků – vysokoškoláky, středoškoláky, členové neziskových organizací a ostatní, působící v Nitře a okolí. Jejich hlavní program je například projekt Mladí nitrianski filantropi. Cílem tohoto programu je získat mladých lidí pro šíření myšlenky dobrovolné práce a filantropie a rozvíjet filantropii mezi mladými lidmi, vést je k aktivnímu zájmu o řešení potřeb komunity, v které žijí a k podpoře různých zajímavých občanských aktivit, které zvyšují kvalitu života v něj. Program Mladí filantropi vznikl na základě inspirace ze západní Evropy, kde už roky funguje program Youthbank. Je to grantový program, který spravují mládežníci nejčastěji ve věku od 16 do 25 roků. Je to program mladých pro mladé – granty uděluje mládežnická komise.Komunitní nadace, které program koordinují, organizačně zabezpečují průběh celého programu.

Na Slovensku dále spolupracujeme:

DOMOVSKÉ VZDĚLÁVACÍ CENTRUM DUNAJSKÁ LUŽNÁ N.O.

Domovské vzdělávací centrum poskytuje sociální služby, sociální prevenci a komplexní podporu mladým dospělým lidem, kteří vyrůstali v dětském domově a nemají zabezpečené bydlení a potřebují pomoc. Zařízení původně fungovalo jako útulek podle Zákona o sociální pomoci. Posléze získalo akreditaci na 2 místa pro krizové středisko podle Zákona o sociálněprávní ochraně dětí. Od začátku roku 2010 již funguje podle Zákona o sociálních službách jako domov na půli cesty o maximální kapacitě 14 míst a zařízení nouzového bydlení pro 2 místa. Hlavním posláním organizace je prostřednictvím široké škály činností napomoci ke zvládnutí nepříznivé sociální situace klientů, zabezpečit podmínky na uspokojení základních životních potřeb, podporovat komplexní přípravu na osamostatnění mladých dospělých, pomoci při hledání a udržení zaměstnání a také podpořit rozšiřování a zvyšování vzdělávání. Pro každého klienta je vypracován a pravidelně aktualizován individuální plán rozvoje osobnosti (dle jeho specifických potřeb). Pomoc při řešení sociálně právních záležitostí, komunikace s úřady v rámci SR (vyřizování dávek v hmotné nouzi, žádosti o posouzení nároku na ID, založení trvalých příkazů, vlastního účtu v bance…). Pomoc při uplatnění v zaměstnání. Nabídka činností na smysluplné využití volného času (kursy, přednášky, víkendové pobyty). Aktivity vedoucí k rozvoji rodičovských dovedností (v zařízení matky s dítětem – dohled nad péčí o dítě).

DIVADLO Z PASÁŽE A ZAHRADA
Fotky klientů

Fotky klientů

Jde o profesionální komunitní divadlo, které jako jediné svého druhu na Slovensku pracuje s lidmi se zdravotním postižením. Spojuje přitom kulturní, uměleckou a sociální oblast. Divadlo bylo založeno v roce 1995 Vierou Dubačovou. V Divadle z Pasáže, Denním centru divadla a v Chráněném bydlení pracuje v současnosti 29 lidí, z toho 14 tvoří herecký soubor. Divadlo našlo domovskou scénu v Centru nezávislé kultury Zahrada v Banské Bystrici. Hlavním mottem je spojení kultury, umění, sociální práce a zaměstnání.  Původním záměrem bylo vytvořit divadlo jako chráněnou dílnu. Dlouhodobou vizí je vytvořit místa v divadle jako zaměstnání s konkrétním výstupem – divadelní hrou. V současné době mají i chráněné bydlení. Divadlo založeno v roce 1995, s divadlem začali spolupracovat i profesionálové. Mají i denní centrum. Nazkoušeli už 22 inscenací, natočili dokumentární filmy a pořádají festival Arteterapie -> na něm se scházejí ale i vyloučení bezdomovci a jiní, je to pro 4 země, ne jen Slovensko. Mají autorské hry, i nonverbální, jsou obvykle složené z vyjadřování herců během dne, vyjadřují se k událostem, mluví spolu atd. Mají 15 herců, věk 20 – 50 let. U divadla, které je propojené se zahradou, je využívána metoda divadelní prostoru jako systému pro seberealizaci, pohybové aktivity, ale kromě jiného i vzdělávání v běžných věcech a snaha o nějakou rekvalifikaci. Kromě toho je výhodou využití několika vlastních prostor a samozřejmě dotace, kterou pro svou práci organizace dostává. Kromě práce se zdravotně postiženými je výhodou pro mladistvé z okolí využití Zahrada. Ta je prostorem pro prezentaci nějakých dovedností, uměleckých, což většina mladých vítá.

EFFETA – STŘEDISKO SV. FRANTIŠKA SALESKÉHO V NITRE

Činnost Effeta začala už v roce 1994 prvními neformálními kontakty se sluchově postiženými, a to prostřednictvím zakladatelky Anny Šmehilovej, ze které se zrodila myšlenka celého projektu a obsahu organizace. Od roku 1996 Effeta působila jako pobočka občanského sdružení Kresťanské centrum nepočujúcich Slovenska (KCNS). V roce 20001 se z důvodu rozšiřování aktivit osamostatnila a vyprofilovala pod současným názvem Effeta. Organizace Effeta se zabývá prací s neslyšícími. Jde o integračně vzdělávací středisko, které se vyznačuje sociální prací s touto skupinou. Zabývají se především 4 oblastmi, a to kulturními akcemi, sociálními službami, vzděláváním a projektem pod názvem „chráněné dílny“. Na pravidelných kulturních akcích, jako je například Mezfestival kultury neslyšících, je prezentována práce neslyšících. K tvořivým činnostem slouží prostory střediska, kde je k dispozici jak dílna, tak také tiskárna, kdy je možné tyto výrobky neslyšících v nové prodejně prodávat. Tím je nejen přirozeně snižována nezaměstnanost neslyšících, ale také je jim poskytnuta možnost integrace do pracovního procesu. Zisky z tohoto obchodu a tiskárny pak putují na vzdělávání dětí. Další aktivitou, pořádanou střediskem Effeta, jsou kurzy znakové řeči, vzdělávání a vyučování cizích jazyků v psané formě.

ČIERNOHRONSKÁ ŽELEZNICA A VYDRA

První úsek této železniční stanice byl vybudován v roce 1908. Ihned o rok později začala stanice pravidelně převážet nejen osoby, ale také vytěžené dřevo z okolí, na které je oblast bohatá. Trať dosáhla 132 km. V roce 1982 byla stanice uzavřena, a to jako poslední lesnická stanice na Slovensku.  Ihned v roce 1983 vznikla v Čierném Balogu tradice bezplatných táborů Stromu života, jehož dobrovolníci se podíleli na zvelebování okolní krajiny. 7 km této železniční stanice bylo později zapsáno na seznam kulturních památek. Stanice byla v další opravována a rekonstruována, včetně tratě, a svou novou éru zahájila v roce 1992. V současné době se trať o 16 km využívá k turistické činnosti., kdy hlavní trasa vede od Čierného Balogu do Hronca (10 km) a vedlejší trať vede z Hronce do Chvatim (2 km), na jejímž konci se nachází další zajímavost lokality, a to Lesnický skanzen. Čierný Balog se může pochlubit velice pestrou nabídkou pro turismus, který zde také je nejdůležitější součástí celého města. Kromě samotné železničky, spolupracují také s místní obcí a organizací Vydra, následně jsou obě dvě sdruženy pod organizaci s názvem Vydrovská Dolina. Vydra byla založena roku 1992 z iniciativy dobrovolníků. Jejich hlavním cílem je vytvářet podpůrné aktivity a komplexní služby pro návštěvníky. První cílem bylo sdružovat veškeré poskytovatele služeb z okolí a pomoci jim nabízet služby a propagaci. Vydra pro ně pořádala semináře, na kterých jim popisovala moderní poptávku po službách, možnosti jak se zviditelnit či uspět v turistickém ruchu. Tím nepřímo zapříčinili velký rozvoj města Čierný Balog.

KOMUNITNÉ CENTRUM, N. O.

Cílem centra je poskytovat sociální pomoc a humanitární pomoc nezaměstnaným či nezvýhodněním, služby na podporu regionálního rozvoje a zároveň vytvářet programy na podporu vzdělávání, výchovy a rozvoje tělesné kultury. V současné době mají vytyčené tři cílové skupiny. První z nich je práce s nezaměstnanými, kdy dochází k podpoře jednotlivých osob, rozvíjí se jejich zručnost, osobnost, zároveň je jim poskytováno individuální poradenství a informační služby. Do této skupiny spadají i chráněné dílny, které pomáhají handicapovaným. Další skupinou jsou senioři, jimž centru pravidelně pořádá různé kulturní akce a snaží se je stále zapojovat do života v obci. Poslední skupinou je práce s romskými spoluobčany. V Čierném Balogu se nachází 4 osady, které se pomocí programů centra snaží obec spojit. Na základě koordinace romské rodiny Pustajových se pořádají pravidelně různé minifestivaly romské kultury, funguje zde také dětský divadelní sbor. Výjimkou nejsou ani například fotbalová utkání mezi všemi čtyřmi osadami.

Švédsko

Skupina z ČR - rok 2014 - s hostiteli ze Švédska.

Skupina z ČR – rok 2014 – s hostiteli ze Švédska.

Švédsko, země fjordů a rozáshlé zeleně, je především zemí fungujícího sociálního systému. naším dlouholetým partnerem je Vara folkhögskola. Škola  se řídí filozofií „Můžete!“. Je politicky a nábožensky nezávislou organizací, která byla založena už v roce 1915. Zřizovatelem školy je Västra Götalandsregionen (www.vgregion.se/sv/Vastra-Gotalandsregionen), která v regionu zřizuje dalších 6 škol a nemocnic. Vara folkhögskola je jedna ze 150 škole ve Švédsku, která vzdělává osoby starší 18 let. Každá ze 150 škol má jednotný základní kurz Allmän kurs, který je určen pro ty, kteří neukončili SŠ vzdělání. Základní kurz je složen z předmětů jako Švédština, Angličtina a matematika, ale i finanční gramotnost. Po dokončení tohoto kurzu mohou jeho úspěšní absolventi pokračovat ve studiu na VŠ. Škola se zaměřuje na vzdělávání dospělých, kteří měli potíže při studiu střední školy, školu např. nedokončili a potřebují si doplnit vzdělání. Nabízí vzdělání i nezaměstnaným (něco jako rekvalifikace). Škola umožňuje, aby si zájemci o studium vyzkoušeli v 12. týdenním kurzu, co studium obnáší. Především jsou tedy cílovou skupinou absolventi SŠ, osoby starší 18 let, které si potřebují doplnit vzdělání, aby mohly pokračovat ve studiu na VŠ. Hlavním celého systému vzdělávání je umožnit mladým lidem, jejichž schopnost vzdělávání je omezena, hledat vlastní zdroje, rozvíjet se, získat nové dovednosti a posílit svou schopnost žít nezávisle. Umožňují i tzv. studium na zkoušku – rozhodnutí studovat na škole si může student potvrdit „ochutnávkovým“ 12týdenním kursem a vyzkoušet si, co by studium obnášelo a zda by to zvládl.

FRYSHUSET

Vizí organizace Fryshuset je být něčím víc, než jen budovou. Tato představa vychází z přesvědčení, že lidskosti a spravedlivosti lze dosáhnout jen za pomoci odhodlání, povzbuzování, zdravé sebedůvěry a entuziasmu, které pramení z každodenních životních zkušeností a setkání. Fryshuset nabízí nepřeberné množství aktivit a setkání s lidmi ze všech částí společnosti. Fryshuset je nadace řízená organizací YMCA. Byl založen v roce 1984 na základě iniciativy Stockholmské odnože YMCA a několika nadšených lidí. Jedním z nich byl také „otec zakladatel“ – Anders Carlberg. Nejdříve sídlila organizace ve starém skladišti (slovo Fryshuset znamená ve švédštině sklad na mražené potraviny), v roce 1994 se však přestěhovala do větších prostor (24 000 m2). Různé aktivity jsou financovány kombinací grantů, poplatků a sponzorských darů. Fryshuset má asi 350 zaměstnanců a každý měsíc jej navštíví přibližně 40 000 lidí. Na počátku se organizace zaměřovala hlavně na sport a hudbu, ale s průběhem času začali mladí místo sami přetvářet a ovlivňovat jeho podobu – jako reakce na všeobecné potřeby ve společnosti začala narůstat sociální angažovanost. Dnes je organizace známá jak pro svou sociální práci, tak pro vzdělávací programy, sportovní aktivity jako je skateboarding a basketball a také pro činnost v hudební oblasti. Fryshuset má vlastní střední školu s 900 studenty, programy odborného vzdělávání, programy z oblasti divadla, sportu, kulturních akcí, koncertů a diskoték, pořádá diskuze a přednášky. Máme dokonce i vlastního kněze. Dá se říct, že současná podoba organizace je výsledkem vytrvalého postupu na cestě, jejíž konec je nepředvídatelný. Samotné aktivity Fryshusetu mohou být rozděleny do třech základních oblastí: sociální projekty, vzdělání a zájmové činnosti.

STATENS INSTITUTIONS STYRENE – MARGRETELUND

Národní švédská organizace pro institucionální péči je v současné době jednou z nejdůležitějších složek práce s kriminální mládeží. První takový domov vznikl již v roce 1887 a dnes spravuje tato organizace v celém Švédsku na 47 domovů pro mládež, která má potíže s kriminalitou, drogami či má znevýhodněné výchozí podmínky z původní rodiny. Tato cesta je jejich možností jak jednou neskončit ve vězení. Tato na periférie města se rozkládající oblast má v současné době 4 ubytovací jednotky, které pojmou až 25 chovanců. Každý z nově příchozích prochází dvou měsíční analýzou, na základě které je vytvořen individuální plán. Obvykle zde chlapci tráví v průměru půl roku. Každý z nich má několik povinností, které musí plnit. Povinnou školní docházku, práce v místních dílnách či dokonce mají někteří možnost pracovat i mimo areál. Ten ovšem není, ačkoli se tak může zdát zvenku, nechráněn, naopak, bezpečností opatření jsou zde na lepší úrovni než kdekoli jinde. Základním a také hlavním cílem celého domova je spojit tři základní prvky: sociální dovednosti, hněv a morální a etické cítění. To znamená, že se zde chovanci učí ovládat svůj hněv, stejně jako základní etické chování a zároveň jsou rozvíjeny jejich dovednosti, aby se po návratu odtud mohli zapojit do běžného života.

SOCKERBRUKETS UNGDOMSVERKSAMHET
SONY DSC

Aktivita pro návštěvníky – skupina z ČR rok 2014 s vedoucím centra

Sockerbruket je organizace, která se zaměřuje na volnočasové aktivity mládeže od 12 do 25 let. Toto centrum pro mladistvé bylo vytvořeno místní samosprávou jako možnost pro trávení volného času. Původní prostory, jak vypovídá název, byly skutečně továrnou, a to továrnou na výrobu cukru. Odtud také název továrna na výrobu cukru. Podoba celého centra je odrazem přání a potřeb skupiny mladých, kteří centrum navštěvují. Cílem této organizace je, aby mladí trávili svůj volný čas pozitivně, a zároveň jim prostory nabízí nové možnosti, ke kterým by za běžných okolností neměli přístup. Centrum obývá celou budovu. Ve spodní části se nachází skatepark, který byl postaven přesně na míru mladým klientům. V dalším patře je možnost věnovat se vybraným aktivitám, jako je střih videa, nahrávací místnost, zkušebna či místnost pro uměleckou tvorbu. V nejvyšším patře pak najdeme možnosti pro sportovní vyžití, stejně jako společenské prostory pro setkávání mladých. Centru neschází ani taková možnost jako je například webové rádio. Děti jsou zde zaregistrování a centrum je zcela zdarma včetně všech aktivit.  Celá organizace se pak snaží věnovat čas také na různé pořádání festivalů, koncertů a různých společenských večerů, a nemalou část celé této společnosti zabírá také dobrovolnická práce.

POLICEJNÍ ODDĚLENÍ PRO PRÁCI S MLÁDĚŽÍ Z MĚTSA BORÄS

Město Boräs má v současné době něco okolo 100 tisíc obyvatel. Je zaměřeno převážně na textilní výrobu, která je hlavní průmyslovou činností. Specifikem pro toto město je ale také velké množství sportovních klubů a zároveň velké množství kriminality mládeže. Největší problém y má město hlavně s drogami, dealery a alkoholem u mladistvých. Policejní skupina, která se věnuji mládeží, má v současné době něco okolo 6 zaměstnanců. Věnují se především mladistvým mezi 14-20 lety. Mají několik skupin, které se pak specializují na jednotlivé trestné či kriminální činnosti. Využívají nové metody sociálního síťování, což znamená, že jejich hlavním prostorem je internet a sociální sítě, kde se snaží odhalit trestné činy. Na internetu je totiž možné prodávat drogy s jiným než zakázaným složením. Také dochází často ke sporu mezi dealery samotnými, kteří se přou o své prostory. Cílem je tedy odhalit zločin a nahlásit jej sociálním pracovníkům, kteří již dále rozhodují, co s jednotlivým mladistvým bude.

SISU IDROTTSUTBILDARNA

SISU je organizace fungující v celém Švédsku, která se věnuje sportovní aktivitám. Snaží se sdružovat kluby a vytvářet prostředí pro rozvoj sportovních aktivit a tím vede obyvatele Švédska k lepšímu životu. Jejich cílem je nejen pomáhat sportovním klubům, ale také jejich síťování, podpora zdravého životního stylu, pochopení souvislostí mezi mnou a týmem a v neposlední řadě vzdělávání a podpora leaderů a trenérů. Organizace se také věnuje podpoře zaměstnání znevýhodněných skupin, pracuje jak s týmem, tak s jednotlivci. Snaží se zkoordinovat nejen samotný volný čas, ale také jej spojit s prací a rodinou, čímž je právě unikátní. Řídí se heslem, že každý může být v něčem dobrý, a proto zaměstnává handicapované občany, kteří tak mají možnost poznat nové věci a zároveň být integrováni do pracovního procesu. Projekt IGU, který běží od roku 2004, byl původně plánován pouze na jeden rok, ale vzhledem jeho úspěšnosti trvá doposud. Účastníci tohoto projektu spadají pod zákon LSS, o kterém jsme se již zmiňovali. V současné době je v projektu pro město Boräs 20 klientů a to ve věkovém rozmezí od 20 do 46 let.

Portugalsko

Skupina z ČR  - rok 2013 - Villa Ramadas a její ředitel Pedro Augusto Joao

Skupina z ČR – rok 2013 – Villa Ramadas a její ředitel Pedro Augusto Joao

Portugalsko je naším nejnovějším přírustkem. Naše spolupráce je založena především na kooperaci s Villou Ramadas – International Treatment Centre. Villa Ramadas je soukromé terapeutické zařízení s vlastním léčebným programem nazvaným Change & Grow. V průběhu terapie tým pracovníků pomáhá pacientům uvědomit si nejen samotné projevy nemoci, ale především její negativní dopad na všechny oblasti jejich života z hlediska tělesného, mentálního i duchovního. Při práci s pacienty využívají integrační model, založený na sloučení prvků humanistiky, psychodynamiky, kognitivně-behaviorální terapie a Gestalt terapie, vždy v souladu s Minnesotským modelem léčby ve své verzi úplné abstinence. Se všemi pacienty je zacházeno v souladu se zásadami Britské asociace pro poradenství a psychoterapii (BACP – British Association for Counselling and Psychotherapy). Jedou z hlavních zásad je poskytovat terapii jen tehdy, pokud ji pacient podstupuje z vlastní vůle. Léčebný program je poskytován bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání či sexuální orientaci a anonymita je základním právem všech pacientů.

ASSOCIAÇÃO CULTURAL DA JUVENTUDE
Výzdoba lokality

Výzdoba lokality

ASSOCIAÇÃO CULTURAL MOÍNHO DA JUVENTUDE je organizace, která poskytuje komplexní sociální služby obyvatelům čtvrti  Cova da Moura (vyloučená lokalita, kde na malé ploše žije okolo 9000 lidí). Hlavní činností Asociace je rozvíjet klienty – ve většině obyvatelé lokality Cova da Moura v oblasti sociálně-vzdělávací, sociálně- kulturní, sportovní, sociálně-profesní, sociálně-právní a ekonomických vědomostí a dovedností. Na sociální úrovni udržuje “Centrum pro podporu obyvatel”, bojují za lepší podmínky bydlení, čistotu a hygienu v okrese, legalizace a legalizaci migrujících obyvatel. Pomoc v oblasti zdraví, zařizuje vzdělávání a podporuje aktivity v oblasti prevence. Snaží se zachovat a podporovat kulturu původu obyvatel. Udržuje aktivní jesle, mateřskou školu, 5 tříd základní školy, volnočasové aktivity, školní podporu, prázdninové tábory a školení v oblastech, jako je gymnastika, řemesla a informatika. Podporuje “Informační centrum pro mládež”. V lokalitě žije 9000 obyvatel, ale pomoc mohou využívat  také osoby z jiné lokality. Vznikla 1.11.1984, jako neformální organizace žen v boji za základní hygienu a životní podmínky. V r. 1985 se podařilo vybudovat  kanalizaci a vodovod.V roce 1987 bylo sdružení oficiálně potvrzeno notářskou listinou a vznikla organizace Mill Youth Cultural Association a jako nevládní organizace funguje od roku 2010. Od počátku 90. let, organizuje kurzy odborné přípravy, zejména pro ženy a mladé lidi v nebezpečí s podporou Centra pro zaměstnanost a Evropského sociálního fondu. Asociace investovala do hospodářství čtvrti. Vyvíjejí nové metody přizpůsobit se portugalské společnosti. Organizace je akreditována jako výcvikové středisko v INOFOR. V organizaci pracuje 120 lidí, započítáno bez dobrovolníků a  stážistů, ve vedení je 9 osob, z toho 7 žen. Organizace provozuje jesle, školku, školní družinu, knihovnu, školní jídelnu, spousty volnočasových aktivit pro děti a mládež. Mají vlastní sociální odbor, kde v současnosti pracují asi s 80 rodinami, spolupracují i s oficiálními úřady městskými i státními. Organizace má i kabinet pro podnikatelství a zaměstnanost GIP, kde skrze pohovor, motivaci a odbornější vzdělání pomáhají lidem k lepší zaměstnatelnosti. V současné době mají cca 68 projektů financovaných z různých zdrojů.

ESPACO T
Práce klientů

Práce klientů

Organizace je založena na myšlence, že skrze uměleckou činnost, což je považováno za terapeutický nástroj, je možno pomoci sociálně vyloučeným osobám se začlenit. Této myšlence mají uzpůsobené prostory, kde v jejich hlavní budově je 20 různých uměleckých ateliérů, kde tito sociálně vyloučení občané mají možnost seberealizace a to skrze uměleckou tvorbu pod vedením profesionálů v dané umělecké oblasti (nikoliv tedy terapeutů!!). Nepracují zde s léky, ale jejich konceptem je začlenit vyčleněné. V rámci organizace funguje i linka důvěry, od roku 2001 i rekvalifikační oddělení. Organizace je rozdělena do několika oddělení např. workshopy, zaměstnanost, práce s lidmi, psychologie. Pořádají výstavy a festivaly s prací klientů, ale nejenom s jejich pracemi. Striktně je zde dodržován princip rovnoprávnosti – muž-žena, národnostní menšiny-majoritní většina. Organizace je také klubem UNESCO a předsedající organizací 20 takovýchto klubů v celém Portugalsku. Za dvacet let fungování organizace se povedlo prolomit skepsi a nedůvěru ve společnosti a přesvědčit ji o funkčnosti modelu takovéto pomoci.

CENTRO CAIS PORTO
Výrobky recyklace

Výrobky recyklace

Organizace CAIS se zabývá pomocí lidem bez domova a bez zaměstnání uplatnit se opět na pracovním trhu a zapojit se zpět do společnosti. Realizují služby sociální podpory a projekty zaměstnanosti – 1. prodej časopisu CAIS a 2. projekt „recyklace“. Při práci s klienty propojují sociální a psychologickou pomoc tak, aby se životní situace klienta zlepšila (našel si zaměstnání a bydlení). Organizace má dvě pobočky jedna je v Lisabonu a druhá v Portu. CAIS má za úkol přispět k celkovému zlepšení životních podmínek bezdomovců, lidí společensky a ekonomicky zranitelných a pomáhat jim v situacích deprivace, vyloučení a rizika. Cílem je také nastolit do majoritní společnosti otázky týkající se chudoby a sociálního vyloučení; dále vypracovat a zavádět vhodné strategie pro sociální intervenci  potřeb cílových skupin.